Sociální pedagog a vize jeho uplatnění na základní škole
Ve školním roce 2007/2008 byl zaveden Rámcový vzdělávací program. Ten je od toho roku také jediným sjednoceným výchovným-vzdělávacím nástrojem. Každá škola si sama může utvořit tzv. školní vzdělávací program.
Hlavním cílem procesů, které se zaměřují na přeměnu škol, je vytvoření místa, kde se žáci nejen učí, ale v první řadě tam žijí. Havlínová zastává názor, jehož podstatou je myšlenka, že v současné době již není možné, aby jediným úkolem školy bylo vyučování.
Škola má v první řadě plnit výchovnou roli a má splňovat několik dalších funkcí. Jde o funkci socializační, má klást důraz na individualitu každého z žáků, dále o funkci kvalifikační, která má rozvíjet dovednosti a znalosti žáků, které jsou potřebné k pracovním výkonům. Třetí funkcí je funkce socializační, díky níž jsou žáci seznamováni s rolemi, institucemi a také s odměnami a tresty. Poslední funkcí je integrační funkce, která má seznámit žáka s životem ve státě a ve společnosti. Škola má v první řadě bezpodmínečně formovat osobnost.
J. Kozlík považuje za nutné, aby se ze školy normativní stala škola svobodná, z pasivní zase tvořivá a z odpudivé pak přitažlivá. K. Rýdl považuje za nejdůležitější faktor atmosféru školy neboli ducha školy.
České školství je kritizováno ze spousty důvodů. Existují tři cíle, ke kterým bychom se po přeměně školy dopracovat. Prvním cílem humanizace, druhým cílem demokratizace a třetím cílem je pak liberalizace.
K. Rýdly sepsal několik svých nápadů, jak by měla vypadat dobrá škola. Žáci a učitelé by se měli navzájem tolerovat, prostředí by mělo být příjemné a přátelské, žáci by neměli poznat, co je to nuda apod.
V roce 2006 proběhlo 12 výzkumů, které měly podat informace o problémech a fungování škol z pohledu ředitelů. Výzkumy se zaměřily na prostředí školy, vztahy ve škole, problémy školy, na řešení problémů mezi učiteli a žáky a také učiteli a rodiči a v neposlední řadě také na spolupráci školy s rodiči. Ředitelé zastávali názor, že by rádi měli v pracovním kolektivu sociálního pedagoga. Existují však problémy, které brání zařazení sociálního pedagoga do kolektivu. Prvním problémem je legislativní neukotvení sociálního pedagoga, druhým může být nedostatek financí a třetím problémem mohou být nejasné kompetence ve školách.
Společnost neví kam zařadit vzdělaného sociálního pedagoga. Sociální pedagogové mají problém nalézt adekvátní zaměstnání.
V článku se autoři nadále zabývali popsáním funkcí pracovníků na školách. Jedním z těchto pracovníků je výchovný poradce. Výchovný poradce má na starost zajištění kontaktů s žáky. Má také za úkol sledovat projevy a chování žáků a zabývat se také integrací postižených žáků do kolektivu. Náplní jeho práce je i kariérové poradenství. Časová dotace vymezená pro jeho práci je nedostatečná, pohybuje se od 1 do 3 hodin týdně. Bohužel je výchovný poradce žáky přijímán negativně, žáci k němu nemají dostatečnou důvěru. Hlavním důvodem je jeho moc udělovat tresty.
Dalším pracovníkem je školní metodik prevence. Zabývá se metodickou, koordinační, informační a také poradenskou činnosti. Školní metodik prevence pracuje na minimálním preventivním programu, který se zaměřuje na prevenci na školách. Metodici bohužel neměli prostor k realizaci preventivní činnosti. Školy bohužel neposkytují dostatečná prostor pro jejich činnost.
Pracovníkem školy je také školní psycholog. Ten diagnostikuje jednotlivce, mapuje prostředí třídy a školy. Poskytuje konzultační, poradenské práce. Má na starost také problémy žáků a spolupracuje s dalšími pracovišti. Základem jeho práce je individuální přístup a poradenství.
K pracovníkům patří také speciální pedagog, který pracuje především v institucích, kde jsou integrování žáci se specifickými vzdělávacími potřebami. K jeho úkolům patří stanovení individuální vzdělávacího plánu.
Dalším specializovaným pracovníkem je romský pedagogický asistent.
Díky článku, jsem si ujasnila funkce jednotlivých pracovníků a setkala se jedním novým druhem pracovníka. Šlo o romského pedagogického asistenta.