Komunikace mezi rodičem a dítětem
Autorka se snaží popsat zásady, které by měly být využívány při komunikaci rodiče s dítětem. Informuje nás také o tom co používat a co naopak nepoužívat při komunikaci mezi rodičem a dítěte.
Při jakékoliv komunikaci mezi dítětem a rodičem má docházet k rozvoji vztahu. V každé rodině by měl být vyčleněn čas, kdy se sejdou všichni členové a mají možnost si promluvit. Tento čas by měl vyhovovat nejen rodičům, ale i dětem. K rozhovoru je potřeba mít určitý klid. Ke komunikaci je potřeba naprosté soustředění. Pozornost žádného z účastníků rozhovoru by neměla být narušována. Je vhodné, aby rodič mluvil v první osobě jednotného čísla a byl konkrétní. Konkretizace přináší dětem určitou jistotu. Je vhodné využívat vzájemné komunikace mezi rodičem a dítěte. Rozhovor by se neměl podobat jednostrannému výslechu. Rodič by měl dítěti také něco sdělit. Naslouchání dítěte je možné ověřit zpětnými otázkami. Avšak nejen dítě má naslouchat, naslouchat má určitě i rodič. Za vhodné je používání omluv. Autorka nás upozorňuje na tzv. dvojí vazbu, které bychom se měli vyvarovat.
Je doporučené, chválit děti, za to co se jim podařilo, za to co zvládli. Díky pochvalám roste sebevědomí dětí a děti také zjišťují, že tím, že udělají něco dobrého, mohou potěšit své okolí. V případě pokud se dítěti něco nezdaří, je vhodné ho povzbudit a pomoc mu začít znovu a lépe. Součástí života dítěte jsou i tresty. Ty by měli být udělovány přiměřeně a také by měli být v závislosti na věku. Důležité je, aby trestem bylo opravdu potrestáno jen dítě a nikoli celé okolí. Autorka doporučuje, aby se rodič v případě špatně zvoleného trestu dítěti přiznal. Nastávají situaci, kdy dítě vyslechne rozhovor, nebo část rozhovoru u kterého nemělo být. Informace má zmatené. Není vhodné ho poslat pryč se slovy, že je to jedno ale naopak by měl rodič dítěti vše srozumitelně vysvětlit s ohledem na jeho věk. V textu je vysvětlen pojem komunikační smyčky. Pod tímto pojmem se nachází vzájemná komunikace mezi rodičem a dítětem, při které je vše zodpovězeno.
Není vhodné při komunikaci využívat vyhrožování. Dítě pozná a zvykne si, že rodič vyhrožuje, ale výhružky neplní. Namísto vyhrožování je doporučeno používat formu komunikace „já a ty“. Je vhodné s dítětem mluvit. Naopak se nedoporučuje používat mlčení jako trest, výčitku nebo i výhružku. Je důležité si o všem otevřeně promluvit a najít řešení. Není vhodné zaujímat postoj kdy je rodič tím nadřazeným a dítě podřazeným. Důležitou součástí života má být důvěra v komunikaci a v chování. Dítě má mít určitý osobní prostor a soukromí.
Kniha je velmi jednoduše napsána a lehce pochopitelná. Velmi se mi líbilo doplnění o různé příklady z praxe. Sama si vzpomínám, jak jsem byla vychovávána já a jak jsem se svými rodiči komunikovala. Spousta pravidel, která byla v textu popsána, považuju za rozumná a smysluplná.